Petr Čakovský

Ten hrdý nepochopený národ

7. 07. 2015 23:04:33
Řekové, statečný to národ, od kterého nikdo nic dobrého neočekával, dokázali pod zkušeným německým dohledem věci, o kterých se jim ani nesnilo. A všechny překvapili svou disciplínou, férovostí a jasnou vizí, jak dosáhnout Olympu.

Cestu za slávou mu nedokázali znepříjemnit ani galští kohouti, ani národ Jindřicha Mořeplavce, ale ani dvouocasý lev ve skoku. Přitom právě Češi byli těmi, kdo si na pomyslný Olymp brousili zuby.

Ano, řeč je o památném Euru 2004, kde Řecko dokráčelo až ke zlatu. Pod skvělým německým trenérem Otto Rehagelem, s fantastickou disciplínou a jasnou vizí, co chtěli hrát. Nikdo jim nevěřil, ale oni dokázali nemožné.

Z pomocníka teroristou...a "teroristo, dej prašule"

O pouhých 11 let později je vše jinak. Německo najednou není velkým pomocníkem a uskutečňovatelem řeckých snů. Je spíše třídním nepřítelem. A vlastně dokonce teroristou. Skvělá disciplína je také pryč, namísto toho přichází chaotické hýření, touha půjčovat si peníze od teroristů a skoro až kokainové oslavování toho, že si odhlasovali něco, co vlastně ani neví, co bylo. Řecký plebiscit spíše vypadal jako samovolné hlasování jehovistů o tom, zda je lepší u vchodu do metra s nepřítomným výrazem rozdávat časopisy, nebo začít žít zodpovědně. Bohužel národ Pythagora a Herkula je natolik zkoblihovaný, že raději bude rozdávat časopisy. Nechť žije demagogie.

Ono totiž evidentně Tsiprasovi stačí říct "Za všechno může Kalousek"...nebo vlastně "Za všechno může Německo". Opakovaný vtip s válečnými reparacemi budiž toho důkazem.

Co na to říct, některým lidem asi stačí ke štěstí málo. Některé národy slyší na to, že se dluhy nemusí platit, a že když si to odhlasujeme, dostaneme další peníze. Jiné národy slyší na pár nechutně nezdravých koblih. Hlavní pak je nezapomenout na někoho pravidelně házet vinu. A když se nedaří své vlastní sliby plnit, naslibujeme ještě větší a skvělejší věci, případně před spaním desetkrát odříkáme "Za vše může Kalousek (Německo)" a lidé jsou dále spokojení.

O čem všem se (ne)dá hlasovat

Po semifinále Eura 2004 jsme možná měli vyhlásit referendum o tom, zda stříbrný gól padl do české, nebo řecké brány. A výsledek podpořit tím, že kdo vybere "řecká brána", ten tím zvolí národní hrdost. A možná jsme tak mohli mít i zlato. Jenže naše největší chyba byla, že jsme za předsedu vlády měli Špidlu. Kdybychom měli Tsiprase, bylo by vyhráno. A kdyby ne, tak by stačilo pár koblih a to by bylo, aby se to nepovedlo.

A nebo bychom si mohli zahlasovat o tom, že smažeme náš státní dluh, a že naši věřitelé jsou teroristé, kteří by nám měli dát peníze. A pak i ten dluh odpustit. Nebo tu půjčku rovnou nazývat darem.

A nebo co třeba hlasovat o tom, že chceme Českou republiku v tropické oblasti? Nebo že chceme odvolatelnost prezidenta? Vždyť hlasovat můžeme o čemkoliv. Jenže zatímco v normálních státech s normálně uvažujícími lidmi (i když u nás je počet koblihářů poslední dobou nebezpečně velký) by taková hlasování spíše vzbudila úsměv (možná až na toho prezidenta), Tsipras se bije do prsou, jak má nyní silný mandát, a jak věřitelé splní vše, co bude chtít.

Co tě nezabije...

Každý zná to pořekadlo "Co tě nezabije, to tě posílí". Jenže znáte i druhou variantu? Měla by být nějak takto: "Co tě neposílí, to tě zabije". Jen velmi bláhově si Tsipras myslí, že ho jeho hlasování o rozdávání časopisů posílilo. Možná vůči jeho straně "Schiroze", kde se už začínaly objevovat ještě socialističtější frakce. Možná i vůči jeho zdemagogovaným a zkoblihovaným voličům. Jenže ne v očích těch, vůči kterým to potřeboval.

Tsipras si spíš postavil svou vlastní bláznivou rakev. Jeho vlastní kobliháři si velice rychle uvědomí, že pořád jen slibuje a slibuje, ale nic nedělá, vše pouze zhoršuje a kope kolem sebe. Co slíbil, nedodržel, ale aby to skryl, tak ještě více slibuje a ještě více kope kolem sebe a svaluje vinu na své předchůdce. Abyste se v tom neztratili, tak i když to vypadá na někoho jiného, stále mluvím o Tsiprasovi. A tomu nevěštím moc dlouhou budoucnost u kormidla. Svým hlasováním si svou pozici vůči věřitelům pouze zhoršil a rozhněval i ty, kteří doposud byli spíše na jeho straně. Jeho trapný pokus ho tak neposílil, ale oslabil.

Co bude dál?

Dál bude to, že dokud bude lidí, kteří uslyší na levné sliby, bude moct být u kormidla komediant, který nic nedělá pořádně a háže vinu za své neúspěchy na ostatní a na Kalouska...respektive Německo. Jenže i kobliháři se přejí a dříve nebo později si uvědomí, že bezhlavě stáli za někým, kdo jen čerpal z jejich blbosti. A lidé nejsou rádi za blbce, proto pád slibotechny bude o to bolavější.

Autor: Petr Čakovský | karma: 23.21 | přečteno: 1458 ×
Poslední články autora