Petr Čakovský

Když se dva přou, může přijít celková paralýza

1. 10. 2013 15:21:58
Anebo se třetí směje? Nově nastolená platební neschopnost USA, a s tím spojená celková fiskální paralýza, samozřejmě může někomu přinést úsměv na tváři, obzvlášť některým shortujícím investorům, nebo investorům do drahých kovů, amerických dluhopisů... Ale vraťme se na začátek. Proč k tomu došlo?


Poslední dobou je v politické módě negovat a pomlouvat vše, co řeknou "ti druzí". U nás s tím máme již také velké zkušenosti. Jakmile někdo přijde s něčím novým, co může společnosti prospět, neprobije se přes opačnou stranu spektra, která (i kdyby věděla, že to není špatné) je tu přece od toho, aby vše negovala. To pak vyvolává značné rozepře nejen mezi vládnoucími stranami, ale přechází i do hlav běžných občanů, kteří jsou pak frustrovaní a pomalu by vládnoucí politiky věšeli.

Ve Spojených státech je to o to náchylnější na podobné politické uvažování, a to díky rozložení sil v podobě demokratického senátu a republikánské sněmovny. Ti si tak mezi sebou posílají zákony sem a tam. U spousty věcí se nakonec nějak k nějaké dohodě dojde, pomocí ústupků na obou stranách, ale pro schválení zákona o vládních výdajích v začínajícím novém fiskálním roce se již ústupky nenašly.

Poslední hodiny vyjednávání tak probíhaly formou dělání toho samého znovu a znovu, doufajíc v jiný výsledek. Jenže Einstein se v tomto nemýlil - dělání věcí stejným způsobem vede jen k tomu samému výsledku. A myslet si něco jiného, tak se vyznačuje šílenství. A v USA jsou politici asi opravdu šílení, jelikož Sněmovna reprezentantů dvakrát vrátila Senátu daný zákon s podmíněným dodatkem o odložení Obamacare. A Senát zákon dvakrát zase poslal do Sněmovny bez tohoto dodatku.

Následné pokusy v poslední hodině před půlnocí o sestavení vyjednávacích komisí, to už byl pouze alibismus.

A tak se stalo, že USA spadly do platební neschopnosti a spousta úředníků je od 1. října na nucené dovolené. Další spousta vládních zaměstnanců pak pracuje zdarma (zdravotníci, policie, učitelé,...). Zastavily se také všechny vládní projekty, vyjma právě problematické reformy zdravotnictví, alias Obamacare. A zavřela se muzea, zoo, pamětihodnosti (např. Socha svobody) a národní parky. Tomu naposledy došlo v roce 1996, kdy byl v Bílém domě Bill Clinton a rozpoložení politických sil bylo podobné tomu dnešnímu. Minulý rok k tomu ovšem mohlo dojít naprosto stejně, nebýt voleb a důvěry republikánů ve zvolení Romneyho.

Jenže ač to zní sebeděsivěji, zas tak hrůzný problém to není. Na trzích v posledních hodinách byla vidět drobnější nervozita, na nějaký katastrofický scénář to ale nemá vše potřebné. Pravda, zatím není jasné, jak dlouho paralýza bude trvat, nejsou naplánováná žádná další jednání, ale mnohem důležitějším mezníkem je pro ekonomiku USA (a vlastně celého světa) termín 17.10., kdy se bude muset zvýšit strop pro zadlužení Spojených států. Pokud by strop zvýšen nebyl, USA by čekal bankrot.

Dlouhé roky se strop pro zadlužování zvyšoval jako mávnutím proutku. Pak ovšem v roce 2011 přišli republikáni s podmínkami rozsáhlých škrtů. Vyjednávání byla dlouhá a tvrdá, v posledních minutách před hrozícím bankrotem Kongres odsouhlasil, že od roku 2013 začne platit automatické utahování opasků na straně výdajů (při nedohodě). Od ledna 2013 je pak dluhový strop USA na čísle 16,7 bilionu USD.

Může to dojít tak daleko, že se strop nezvýší? První podnět k tomu je, USA jsou fiskálně paralyzovány. I tak ovšem nikdo nechce nechat dojít USA k bankrotu, a tak se tím trhy zatím příliš nezaobírají. Podle některých komentářů současná situace při nejmenším oddálí obrat v monetární politice Fedu. A to si myslím, že z toho obavy být nemusejí, neboť utlumování QE po odstoupení Summerse z rallye o post šéfa Fedu stejně vzalo na nějaký čas za své.

Takže co zatím tahanice dvou přinesla? Kromě fiskální paralýzy a hromady státních zaměstnanců na dovolené nic zásadního. Jenže tato pře spolu s blížícím se mezním termínem pro zvýšení dluhového stropu může vyústit ve velmi významnou bitvu. Neschválení zákona o vládních výdajích je nejspíš velkou předehrou těchto bojů a připravování si pozic pro finální střet. A ten bude jistě velký.

Jeden postřeh na závěr. Politika negování opačné strany spektra (namísto konstruktivních nápadů) byla poslední fází řízení velkých říší před jejich rozpadem, či před velkými válečnými konflikty.

Autor: Petr Čakovský | karma: 10.38 | přečteno: 331 ×
Poslední články autora